Ano, Yvonnka skutečně tančila na diskotéce u tyče, ve dvou letech a deseti měsících. Teď si asi říkáte, tak ta altermatka se už fakt definitivně zbláznila…
Ale nebojte! Tak horké to nebylo. My podlehli jen tlaku okolností.
Místo naší dovolené, Svoboda nad Úpou, se nám brzy po příjezdu vyjevilo jako neutěšené sudetské městečko plné vietnamských obchodů, nepříliš pohostinných a vzhledných restaurací a uzavřených lidí s postojem „nechte mě být, nebudu dělat víc, než musím“.
Původně jsme se chtěli na své dovolené rozmazlovat předraženými steaky nebo třeba dokonalou svíčkovou, ale nebylo kde naše peníze utrácet. Blížila se hodina, kdy Yvonne musela do postýlky, a my nevěděli, kde se najíst, aby to nebyla jen z nouze ctnost.
Nomen omen
Klub Deprese dokonale vyjadřoval naši náladu i náladu města. Jenže měl na hlavní ceduli taky magické slovo: PIZZA! Přece nepůjdeme na dízu s dítětem školkového věku, napadlo nás nejdřív. Ale hlad, absence jiné varianty a taky možná chuť po dobrodružství, nás zlomila. Byl to nejpřekvapivější zážitek našich prázdnin.
Před 20. hodinou zel klub prázdnotou. Manager, velký krasavec, pohodář a sympaťák, nás překvapil svou přívětivostí a vřelým přijetím. Nic nebyl problém. V jednu chvíli nám to začalo být skoro podezřelé 😊.
Naši usínající dcerce vlila rytmická hudba najednou nový život do žil. Manager se přišel zeptat, zda hudba není pro naše dítě příliš hlasitá. Wow.
Rozhodli jsme se zůstat, dát si pivo a sníst si pizzu na místě. Obé bylo vynikající.
A nejen to...
Klub jsme záhy nominovali na post „nejlepší dětský koutek v historii“. Všude čisto, čisto, čisto. I na toaletách. Spoustu heren by se tu mohlo učit.
Díky dlouhým půlkruhovým koženým gaučíkům kolem tanečního parketu, které skýtaly tolik prostoru pro lození, běhání a skákání, jsem majitele podezřívala, že při zařizovaní klubu s malými dětmi počítal :-D.
Absolutní top byly pro Yvonnku odlesky barev na cédéčky vysázených stěnách a blikající světélka, která honila po parketu.
Tahák pro dospělé děti
Pro mužské návštěvníky by mohla být vrcholem spíš velmi netradiční atrakce, totiž vestavěná prosklená sprcha, ve které jednou měsíčně vystupují tanečnice v plavkách.
(Takže moje čtenářky, kdybyste chtěli svým miláčkům dopřát vzrušující podívanou, víte, kde ji hledat… 😊).
Když jsem viděla s jakým nadšením manager o svém nevšedně vybaveném podniku vypráví, cítila jsem velmi silně, že jeho práce je jeho vášeň, jeho milenka, jeho zábava.
Možná proto není zapšklý a rezignovaný jako ostatní Svoboďané, ale vítá se stejným entuziasmem i zákazníky, kteří mu zcela evidentně velkou útratu neudělají a kteří stoprocentně už nikdy nepřijdou.
Na cestě z Deprese se skvělou náladou
Ten večer jsme se s mým partnerem žertovně polemizovali nad tím, že jméno klubu není zřejmě odvozeno od charakteristiky klubu, ale od psychického stavu hostů, obyvatel zasmušilého městečka, kteří k přežití podobný podnik vskutku potřebují.
Odcházela jsem poučena:
Nikdy se nenech omezovat předsudky či zavedenými řády.
Mohlo by se stát, že se tak ochudíš o trochu bizarní, ale děsně milý zážitek!
Dovětek
V průběhu týdne jsme objevili jednu restauraci, která určitě stojí za zmínku a za útratu. Něco přes kilometr od našeho penzionu jsme si jednoho večera dopřáli opravdu gurmánský burger v restauraci s nepříliš nápaditým názvem R Burger, ale s důmyslně sestaveným jídelním lístkem.
Zn. Nají se i děti. 😊
