Taky potřebují nepodmíněnou lásku, jistotu, že je milujete a říkat jim to. Aby si děti byly jisté, že když něco nezvládnou podle našich představ, že to na lásce k nim nic nemění. Nejlépe by tedy bylo nemít ani příliš mnoho očekávání.
Děti potřebují být se svými rodiči nebo blízkými, přitulit se k nim, dýchat s nimi, zlobit se s nimi a radovat se, cítit je všemi smysly, mít společné zážitky. Učitel, průvodce a další lidé v jejich okolí tohle nikdy nenahradí. Buďme se svými dětmi, to nám nikdo už nevezme. Byla jsem se svým synem do jeho 5 let skoro neustále. Bylo to vyčerpávající, ale máme spolu nádherné zážitky. Jsem šťastná, že jsme mohli být tak dlouho spolu. S dcerou už se nenechám zastrašovat řečmi jako:
„Ta už by měla chodit do školky…“
„Ještě spí s tebou v posteli?“
„To s ní jako pracuješ, jo?“
„A kdy půjdeš do práce?“
Nejraději bych odpověděla nikdy, už žiji s nimi a život už nechci měnit, tečka.