Dítě by mělo mít dostatečné množství stimulů. V tom se asi my všichni rodičové shodneme. Ale co pak s nimi? Lze je pořád bez oddechu přijímat…?! „… a kdy si budu moct hrát?“ Postěžovala si nedávno moje dcera domškolkářka, když jsme se
NEJSI ROZBITÝ, JSI JINÝ!!
Ten je moc nerd a ta je moc ezo, ten je mimo realitu a ta je zase strašně přízemní… Jinakost se nenosí. Jenže právě jinakost může být naše jedinečnost. Ne vada, ale přínos. Je třeba si přiznat, že společenské nastavení