Každá matka ví, jak je těžké dostat batole od započaté věže z kostek a puberťáka od počítače. Děti vědí spolehlivě, co je jejich vášeň, i to, co je prostě otravuje, a dávají to najevo.
U nás dospělých je to jinak. Nános zodpovědnosti a vnější propracované strategie obrábění naší duše měly za následek, že míra vědomí, co vlastně chceme, bývá značně chatrná. Je otázkou, zda jsme prostě jen rezignovali, zda nechceme o svůj sen bojovat, a nebo zda jsme hluboce přesvědčeni, že pravá dospělost znamená sny nemít.
Věřím však, že nemáme-li sen, cíl nebo plán, vnitřně hyneme a jsou z nás jen smutné bludičky. Věřím, že neznalost vlastního životního úkolu, může být způsobeno množstvím oficiálních povinností, které jsme nuceni plnit už od raného věku.