Dítě by mělo mít dostatečné množství stimulů. V tom se asi my všichni rodičové shodneme. Ale co pak s nimi? Lze je pořád bez oddechu přijímat…?! „… a kdy si budu moct hrát?“ Postěžovala si nedávno moje dcera domškolkářka, když jsme se
Kouká se na mě a ví, co si myslím. Po absolvování speciálního workshopu věřím, že to není jen můj pocit, ale prostě fakt. Koně nás mají přečtené… Během tříhodinového zážitkového programu s koňmi, který si pro nás, skupinu domškoláckých rodin,
Dnes už se tomu směju. Ale když jsem byla malá, byly pro mě odjezdy na tábor bolestivé. Spousta cizích lidí, ještě víc cizích dětí, cizí místo a těžký kufr. Cítila jsem úzkost, byla jsem ztracená a bezbranná. I proto jsem
Je tomu pár dní, kdy jsem takhle k večeru na ruce kojila 7měsíčního Yannka, druhou rukou vysoušela vlasy 5leté dceři, přitom jí četla pohádku a za každou stránkou kontrolovala hodiny, aby se mi nepřipálilo jídlo na plotně… Tehdy jsem si
Do lesního klubu jsme přišli poprvé 16. září a už kolem Vánoc jsem cítila, že Nicole je v danou dobu jedna z mých nejbližších přítelkyň. Tak to prostě funguje, když potkáte člověka ze stejného gangu. Nicole vede lesní klub Prokopská
Dnes už skoro legendární replika z filmu Pelíšky mě napadla jako první k dnešnímu článku, protože obrovský respekt a obdiv k práci mistrů sklářského řemesla jsem cítila vždy a vždy taky smutek z faktu, že řemeslo vymírá. Vidět na vlastní
Ten je moc nerd a ta je moc ezo, ten je mimo realitu a ta je zase strašně přízemní… Jinakost se nenosí. Jenže právě jinakost může být naše jedinečnost. Ne vada, ale přínos. Je třeba si přiznat, že společenské nastavení
Říct mě tohle někdo na konci května, pokládala bych ho za aspiranta psychiatrického léčení, nebo bych jeho tvrzení považovala za ambiciózní fantazii hodnou hollywoodského thrilleru. Jako sorry, ale s tímhle na mě nechoďte. Výpověď z bytu má svá pravidla, přestěhování
Ani já jsem si nikdy před tím nepřipustila, že se to může stát právě mně. A i kdybych si to připustila, nedá se na to připravit… Je to skoro jako smrt. Půl roku po mém potratu mi umřel tatínek. Není
Už je toho moc! Té negativity, nářků, depresí a láteření. Všichni už jsme unavení, skeptičtí a demotivovaní. Já ale tvrdím, že můžeme být i za časů covidu šťastní. Nebojte se, i mě už strašně chybí moře věcí. A taky mně